Věděl jsem, že mě jedna rána může vyřadit, řekl Přívratský po zlatém úspěchu

Jiří Přívratský získal na Světovém poháru v Káhiře dvě medaile. Kromě bronzu z třípolohové malorážky přispěl do české sbírky také jedním cennějším kovem, ze vzduchové pušky si odnesl zlato.

Pětadvacetiletý český střelec vstupoval do finále ve vzduchové pušce díky sedmému místu a kvalifikačnímu výkonu 630,8. Mezi osmi nejlepšími měl do boje o medaile velmi dobrý start a od úvodních ran se držel vepředu. Vše vyvrcholilo až nervydrásajícím soubojem o zlato. „Bylo to opravdu hodně napínavé. Věděl jsem, že jedna rána mě může vyřadit, takže to bylo náročné," hodnotil v krátkosti. Přívratský totiž bojoval o první místo s Marcusem Madsenem, který měl lehce navrch, rodák z Ostravy ovšem rozhodl dvěma posledními výstřely. „Dá se říci, že ty dvě rány opravdu rozhodly. Zároveň to ale také trochu bylo neštěstím Marcuse, který střílel proti mně a trefil jednu devítku. Mně se tam podařily desítky, takže to nakonec rozhodlo. Do té doby to ale bylo vyrovnané," nastínil dvojnásobný český medailista z Káhiry, jak to ve finále probíhalo a jak těsný souboj to s dvaatřicetiletým Švédem byl.

Pro Přívratského to byl v Káhiře první letošní triumf na Světovém poháru. Jeho maximy během předešlých měsíců byla čtvrtá místa z Mnichova a Číny. „Letošní rok byl pro mě takový nešťastný. Na prvním svěťáku v Granadě jsem skončil devátý, tedy první, který nepostupuje do finále. V Mnichově jsem skončil na čtvrtém místě, potom v Číně jsem skončil znovu na čtvrtém místě, no a teď to zlato… Myslím, že jsem si na něj počkal docela dlouho a že bylo zasloužené," ohlédnul se plzeňský střelec za minulými Světovými poháry.

Sám Přívratský přiznal, že ho na střelnici v Káhiře nic nepřekvapilo. „Vzduchovkové střelnice jsou všechny podobné. Jsou to vesměs velké haly, které nevyčnívají ničím zvláštním. Ani místní fanoušci nejsou nijak zvláštní, bylo tu ale hodně Němců, kteří byli velmi hlasití. Jinak ale nic, co by bylo neobvyklé," nastínil český reprezentant atmosféru na střelnici. Zároveň také na závěr prozradil, jak probíhala oslava po závodě. Vzhledem k tomu, že na něj čekala ještě třípolohová malorážka, se nejednalo o nic velkého: „Já jsem si na oslavu udělal výborné kafíčko, dal jsem si k tomu čokoládu, a to je taková moje malá oslava."